Sen o ženě

    V náruči objímám Tě ženo,

nevidím tvář, cítím jen teplo,

ticho je svědkem té krásy,

nikdo z nás nedutá a je

prostředníkem spásy. Blaženost,

to že jsme a nejsme si cizí, tenhle

svět překoná a zůstane ryzí.

    Kdo jsi Ty neznámá, duše se ptá,

obraz té krásky na okamžik oko v dáli

nahmatá. Ohnivé vlasy a něžná tvář,

ať nikdy nezmizí, ta roztomilá zář.

    Obraz už mizí a smysly se budí,

já nechci zpět, bdělí svět mě ukrutně

prudí.