Na horské dráze

Zdá se mi,

Že

Polarita jako kontrast noci a dne

Proudí v tobě často místo krve

Ráno úsměv,

o půl noci smutek

večer různě,

kéžbys tomu,

aspoň když jsi se mnou,

utek.

Když spojená s tebou

Ruku v ruce kráčím

Ať tmou či mlhou,

Vždy známý pocit mě omráčí,

Že jsem na horské dráze

Říkám si,

Zda

Mě to nevyjde příliš draze

Být po tvém boku,

Ladit s tvou dlaní

Ladit s tvými ústy,

Čekat co mě kdy zas zraní

A pozorovat,

Jak uvnitř jsi pustý

Jak ze starých slz

Se  tvoří tvrdé krusty.

A dál jen čekám,

V co špatného to vyústí.