Báseň pro Sartra

Nechci už popohánět řeku,

dívat se na svět cizím oknem,

v očích mít úsměv osleplého starce,
                            ... rty z krepového papíru.

Hřeješ mé rozechvělé ruce,

jsi jako saze v komínu,

jsi moje nedopitá sklenka,
                            ... jsi lžička medu z vesmíru.

Po kapsách drobky včerejšího studu,

kůzlátko v dívčím závoji,

nauč mě plavat v klidném proudu,
                             ... naučí mě zemřít v pokoji.

Mostem jsi pro mne, lásko moje,

do lepších časů na zemi,

pro Tebe píšu milý Sartre,
                            ... že pro lásku jsme zrozeni.