KONEC JARA

KONEC JARA
Vlahý jarní dech
kdesi za obzorem zůstal,
léta žhavý nahradil ho,
jak byla by to Tvá ústa,
když dotýkají se krůpěje naše
na tělech
a náhlé nekonečno objeví se
ve čtyřech prázdných zdech...
V něm nejen paže naše se proplétají,
jsme jeden celek
a ledy tají...
V polibcích něžných a smyslných
tóny půlnoci mizí,
spolu usínáme
do probuzení nového,
jež zatím zdá se daleké,
cizí...