Anotace: nakonec ale skončí v černé díře.. jednoho dne...
prší a já mám oje svých vozů skryté za hradbami
jsi trochu šílený, můj milý
všechny jsou
červánky zhasly ti nad hlavou
a všude je nekonečné bílo
prší a neštěstí lidí tě skrylo
oblečený v mramoru
pruhy a zmatek, kde duše byla
ďolíčky v úsměvu spleteném z vína
schováváš koťátka v očích a ve vlasech
a dlouhé prsty od benátských sklářů objímají spadlé listí
nikdy jsem nebyla zrzavě plavá
prší a usínáš v dekoltu neznámé slečny s diadémem
v zapomnění a zamotán nocí
minulost spí a další morová rána svítání
nikdy jsem pro tebe nebyla pravá
A co takhle paprsek světla, který pronikne durmanem, ten by nebyl? :-)
28.04.2015 20:43:54 | Adramelech
Máš básní jako šafránu,však,když je čtu,ať večer či po ránu,jsem pln obdivu pro Tvůj styl.Kdybys byla plavě orezlá,nejspíš bys sem nelezla,takže díky.Díky za těch málo vzácných chvil,kterými jsem svůj nudný život osvěžil.Piš dál,stejně krásně a...buď tu dýl!
03.08.2014 17:22:16 | Bakchus
Červená se mi duše za to milé psaní, těší mě moc, že máš v mých básních takové zalíbení. Nemohu však slíbit nikomu, že budu psát krásně a takové básně.. nicméně nepřestanu písmena skládat k sobě, dokud nebudu ležet v hrobě.
03.08.2014 19:18:09 | bezprizorně