V náladách sněžné sovy

Nezříkej se sovích per

máš je uzamčené ve svých šlépějích

a nekoukej se na mě tak

- vždyť chci jen tvou teplou náruč.

Odevzdej své oči jako malachity

do krabičky po babiččiných špercích

a podej mi svou ruku přes záclonu

snad tě v ní večer uvidím.

Létáš tiše v korunách mých snů

a hladíš spící domy svými křídly

Mít více než hloupou otázku snad smím:

Pohladíš mně taky?

Nezříkej se opálových vidin

máš je uzamčené v skříni mezi šaty

a nekoukej na mě tak

- vždyť už tady nejsme sami ...