Na křídlech modrooké vážky
snesl se samet s hvězdami,
ticho se rozpraskalo tmou,
v ohni se roztančily lásky,
v meziprstí po stráni
vykvetly stíny nás dvou.
Vánek nám šeptal doteky lísky,
zlatavé obilí coby mnich
zvedalo hlavičky k oblakům,
srdce dvě běloskvoucí břízky
četla si tep jak verše z knih,
citem směněným zázrakům.
Touha se po louce rozprostřela,
běžela vlnou k patám Tvým,
v otiscích dosáhla břehu,
lišaje na řasách probudila,
tančila ve mně jako dým
pro uloupenou něhu.
Památku padaných políbení,
korálky rosy do džbánku
sbíraly ranní červánky,
bosýma nohama kuropění
upletlo nový den z copánků
čerstvě pokosené lásky.
pokosená láska?
ta její vůně..snad neuvadla jako traviny
a v meziprstí nevinny
vykvetly stínem rumělky
po lících verše knih
na hraně pavouk
ve stéblech pavučina
zvýšils mi tep
a to je prima:-)
23.08.2014 16:17:16 | básněnka
Ach Jirko... dopovězené léto. Nádherná, vybraná z nevyčerpatelného zásobníků Tvůch okamžiků asi :-) Milé přečtení po ránu.
23.08.2014 10:33:03 | Pamína
Ticho se popraskalo tmou
a obilí šepotalo "Buď mou"
zatímco kráčeje ti dva po cestě lásky
tak čisté, že vyhladí od starostí vrásky :o)
A zpátky k Tvé básni... Krásná, takové pohlazení po tom dnešním šedivém dni :o)
22.08.2014 23:08:11 | Elisa K.
Děkuji, Eliško, těší mě, že se Ti líbila a pohladila :o) Děkuji za krásný komentář ve verších :o)
22.08.2014 23:12:20 | Akrij8