NA SKLONKU LÉTA

Sotva stačil jsem jej pocítit,

tak rychle proklouzlo léto kolem...

Utichlo i s hlasy múz,

jen vítr prohání se

po strništích polem...

Vše ve starých kolejích

převaluje se líně

a ten klid zdánlivý

nese v sobě zprávu

o blížící se zimě...

Předběhnu přírodu,

dřív než ona - hned nyní

zachumlám se s Tebou

pod naducanou peřinku,

věř,

že využiji každou vteřinku,

abych mohl dlouze,

dlouze objevovat objevené...

Úžasné křivky,

směle Bohem darované,

opojnou vůni svěžího vánku,

když proplétám se

nejen Tvými vlásky,

trochu neposlušnými...

Polibky zahrnu Tě tak,

až paže budeš vzpínat,

nevěda zda přestat mám

či ne...

Tělo Tvé stane se tětivou,

prsty zaryjí se do mých plecí...

Jen spící kraj,

hvězdy zářící

a bledý měsíc

budou toho svědci...