MILOVÁNÍ

Kdes na loži zeleném,

blízko vedle sebe,

oči jejich se setkali,

když přestali hledět na nebe...

Chvíle touhy a vášně,

ruce k sobě vztahují

a svět kolem pojednou

vypadá tak zvláštně...

Ať neskončí ta chvíle!

O to jediné se strachují...

Tisknou se k sobě,

cítí, jak jejich srdce buší,

k tomu, co děje se kolem nich

jsou náhle hluší...

Svět nyní pouze je Ona a On...

 Zmizel života shon,

tak jako šedivý den,

náhle jsou v pohádce...

Snad není to sen...

Krásné jsou jejich doteky,

vrcholy a extáze,

přejí si ať trvají navěky,

ať o nich každou noc zdá se...

Tak jako znenadání přišla bouře,

tak znenadání zmizela...

Zůstala jen stopa v bílém polámaném kvítí...

Brzy však zmizí docela...