Když nemůžu spát...

Když nemůžu spát...

Noc co noc když oči se mi klíží.
Mysl má tak stále v naděj vzhlíží.
Že ráno probudíš mne a tím přerušíš ten hrozný sen,
polibkem na rty a SPOLU začnem nový den.

Teď však nemůžu usnout neb' potácím se v minulosti.
Myšlenka s myšlenkou hlavou prohání se bez milosti.
Hlavou mi letí Tvůj pohled, úsměv a dlouhé objetí.
Jak moc chybíš mi, to nejspíš nemáš ponětí.
Tři týdny už přemýšlím, co špatně dělal jsem co zavinil jsem vlastní chybou.
Navenek možná usmívám se, uvnitř jsem však stále leklou rybou.
Vzpomínám, když ležela jsi vedle mne a do tmy noci šeptala.
Jak šťastná jsi, že vůbec si mne poznala.
Ta slova teď bolí, čím víc jsme si cizí,
neb' jejich kouzlo jak pára nad hrncem do nenávratna mizí.
Dal bych vše za to, abych zas mohl objímat Tě dlouze...
To však již zůstane navždy jen ve snech pouze.
(LSI, 4:04;16.9.2014)