Hranice lásky

Tenká struna přetrhla se,
střižená časem snad,
dvě půle teď vzduchem vibrují,
a do ucha němě ti šeptají,
-co zbylo z tvého štěstí...
-kdo dotýká se teď tvých vnad?

Tenká struna přetrhla se,
střižená ze sna prozřením,
byl poslední nadějí a vytouženou spásou,
když vedle tebe uléhal a miloval tě před spaním,
radostí ve tvém malém světě bez emocí..
Jako pokaždé však teď hvězdy hasnou,
a čeká noc samotou naplněná, kdy naděje se zády obrací.

Tenká struna přetrhla se,
steskem střižená,
tichá jako vlna jež moře čeří samotou,
ležíš nocí přistižená,
sama, jen se svou nahotou,
vedle své vysněné touhy
plná lásky, která není komu nabídnout.


Tenká struna přetrhla se,
střižená hořkostí,
teď už jen slzy něžně hladí tvoji tvář
a ty plná touhy po tvrdosti čekáš s nadějí,
že trochu něhy nachystá ti Snář.