Ten pocit když je někdo hladový po lásce.
Má hřejivý pocit u srdce a zčervenejí mu tváře.
Jednou lásku okusí a do konce svého bytí už na ten pocit nezapomene, i když má potom zlomené srdce.
Láska vám nasadí růžové brýle, přes které vidíte jen to co vy sami chcete.
A když vám je pak sundá, dostanete kopanec do zadku.
Láska není taková jakou jste si ji představovali.
Bolí a dokáže i ublížit.
Ale jsou i chvíle ve kterých si přejete zastavit čas a prožívat tentýž krásný a zamilovaný den stále dokola, dokud se nedostanete do zamlžené uličky a nebudete vědět jak dál.
Ale nakonec najdete pravou lásku a budete vědět že jste udělali dobře když jste na lásku nepřestali věřit a věříte dál.
Můj komentář? Hmmm ...
... na lásku věřím a láskou teď i žiji. :)
Jen mám otázku: vážně si myslíš, že láska dokáže ublížit? Já nevim, ale mám pocit, že ublíží žárlivost, strach že ztráty, to, že není opětovaná, rozchod (náhlá absence lásky) ...ale láska jako taková? Umí člověka odzbrojit, ale ranit?
12.11.2014 14:13:10 | ElaJah