Líbá mě paní, líbá mě z vášně,
bolí mě srdce, bolí mi dásně.
Dotek mi zapůjčí, tak kradmý, vlahý,
stojím tu sám, zalitý smutkem a nahý.
Pláče tu paní, slzy ji skrápí,
má láska miluje tak proč ji to trápí.
Za sklem city jsou navždycky skryté,
jak slova lásky ze stěny smyté.
V objetí drží se pán i paní,
když přišla k němu a on za ní.
Trýzeň a pochybnost, otázka věčná,
smrt je tak smutná ale i vděčná.