Skleněné slzy

Večery zlehka usínají,
Louky odkvetly,
Naděje padají,
Z lásky zbyly jen slzy…

Všechno ztichlo,
Jako by mel nastat konec,
To očekávané nepřišlo…
Na rozloučenou upletu z kopretin bílý věnec,

Vítr je chladnější,
Vzduch houstne,
Mé dny jsou černější,
A obloha šedne,

Bouří létají blesky,
Nebe hoří,
Ta zář sahá do dálky,
Až za tisíce moří…

A vzpomínky mě svírají na hrudi,
Pálí a těžknou,
Srdce ponořené do rozžhavené rtuti,
A rána blednou…


Noci jsou delší,
A žádné sny už nepřicházejí,
Tma je strašidelnější,
Přízraky se v ní vznášejí…

Sedím u okna a dívám se,
Sklo je zamlžené,
Stejně jako tvé srdce,
Chladné a nedobytné,

Skleněné slzy stékají k srdci,
Lhal jsi mi,
Nekončící plác za osamělých nocí,
Ty lži mi křídla zlámali…

Ze zklamání se snad časem probudím,
A zapomenu na tebe,
I když po tobě celou duší toužím,
Z jednostrané lásky nespadne k zemi nebe…

Na kapkách rosy se zatřpytím,
Odnesu si sebou svou bolest na bedrech,
A na chmíří pampelišek uletím,
Spadnu jako kapka rosy na stéblech,

Za hranice selhání…
I když to bolí, zatnu pěsti,
Padající listí stromů strach zahání,
A odletím za okamžikem štěstí,

Pozoruju stékající kapky,
A stíny linoucí se v záři pouličních lamp,
Stojí uprostřed tmy,
Vedoucí z mých přístavních ramp,

Kde kotví mé nesplněné sny…
A mraky pláčou,
Slova, co nebyly vyřčeny,
Pohřbu pod tichou hrobkou,

V slzách se topím,
Ze skleněné hráze chci skočit,
Abych necítila nést se vzduchem, jak se soužím,
A mohla už v noci zavřít oči,

Skleněný pláč se roztříští o dlaně,
Nepřestává ani v prvních slunečních paprscích,
Je ostrý a řeže mě…
Slzy stékají po zkrvavělých tvářích…

Déšt smývá můj smutek,
Vidí všechnu tu bolest,
Jako náplast na zármutek,
Co nemůže člověk snést…

Kostky jsou vrženy, karty rozdány…
A za skleněnou tváří,
My jsme prohrály,
Na hladině, kterou déšť čeří…

Všechno má byt v pořádku,
ale není,
mela jsem shořet v doteku,
místo toho mi zbylo osamění,

Težkne mi vzduch v plicích
Pokaždé co se mi vybaví tvá tvář,
Pluli jsme po březích,
Kde se mihla jen sluneční zář…

Všechny hvězdy nám spadly,
Protože jsme vlastně nikdy neměli šanci,
Všechny mé touhy zmizely,
A tys mě nechal stát v tanci…

Jako by to bylo dané,
Nebyla jsem vůbec nic,
Jako bys už předem věděl, jak to dopadne,
Odešel si s polibkem na můj líc…


Viděla jsem jak mi mizíš,
Jako dým jsi proklouzl mými prsty,
Utopila jsem se v nadějích,
Protože jsi utkal sít ze zrady,

Stékají mi po tvářích slzy ze skla,
možná za čas opustíš mé sny...
možná se odpoutám ode dna,
a možná tě budu milovat už navždy...