Neodcházej prosím..

S vůní čerstvě povlečených peřin
a myšlenkou:
jen tak se nechat spoutat dechem Tvým
usínám
Zamykám víčka jen na chvíli,
to k památce okamžiků schoval jsem si zapadající slunce a stádo červánků pro Tvé oči rozzářené.

Být tak douškem Tvým a sám smět pít s žízní neskrotnou
jak krůpěj krve na strunách kytary..

Zastavil jsem čas a jen tak pírkem z křídel anděla
píšu do písku jméno Tvé
a nocí temnou, přízraky vábím ať vypráví mi o Tobě
a Tvých dlaních..
smět schoulit se Ti do nich jak kolibřík a usínat s důvěrou ve tvou dobrotu..
v to že se budeš probouzet vedle mě, až z lůna Jitřenky povstane den nový..
proč jen takové sny po ránu tolik bolí?

Stále Tě mám mezi víčky
přicházíš
jak Sirael s vějířem pavích per a spadaného listí
chystáš přípitek ze svých chuťových pohárků..
...
zašeptám..
"Neodcházej prosím"

ještě Ti přečtu Malého prince na dobrou noc
a odletím s tebou ke hvězdám