Ve dvě ráno 20.4.2014
Ve dvě ráno 20.4.2014
Anotace: Vzpomínka,fragmenty
Znovu nemohu, nesmím, cítit se s tebou tak krásně,
Je největší lží, že rány prý zacelí čas, ten je jen nasolí, když rozřeže nás,
Jsem nedokončený obraz smutku, pár tahů na děravém plátně,
Něco ty zmatené skvrny smývá, to horké jsou slzy, co padají mi z řas,
Tak vznikl ze mě fragment ničeho, kdo hledal by význam, mrhal by životem,
Stále o tobě, o nás, stále se mi zdají, zmatené útržky, jen to zbylo z nás?,
Jak můžeš?, voláš mě k sobě ve dvě hodiny ráno, vzápětí bojím se o tebe,
Nesmím, já, nevím, já prostě musím, tak zahodím své srdce,
A spěchám za tebou, nevnímám, řítím se tmou,
Obejmout tě, trpět, milovat?,
Znič mě, dokud tě držím.
Komentáře (11)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Tak tohle dnes v tento čas v tuto hodinu je pro mě zrovna to něco co jsem si potřebovala přečíst právě pro takovýto obsah uvnitř...líbî:-)
19.04.2015 10:00:07 | xoxoxo
Nádherná poslední linka, krásný kus.
10.02.2015 07:10:12 | I.
Věčnou záhadou je pro mě to, že to nikdy není tak patetické, jak to na první pohled vypadá. Skvěle píšeš.
01.02.2015 21:22:04 | Já Esther Ruth
Děkuji,vždy je pro mě tak nějak složité reagovat na komentáře,protože pokaždé,když jsem něco napsal,nečekal jsem takové komentáře.
02.02.2015 23:24:05 | Wertlosigkeit
Chápu, i pro mě je to těžké v takové situaci. Obvykle stačí, když si komentátor nemusí myslet, že jeho názorem pohrdáš, což se tu neděje :)
27.03.2015 22:13:19 | Já Esther Ruth
Tato basen je nadmiru srdceryvna...srdce me boli a je mi lito toho cloveka, co pro tu svou vyvolenou musi tak trpet ... rada bych ti radu dala, ale nemam slov...
23.10.2014 13:27:29 | SheSolitude