Neopětovaná láska

Pocit beznaděje, za kterou si nemůžeš,

i přes svíravou bezmoc pořád dál jdeš.

Láska se nedá odepřít ani nepříteli,

ale co když zamilovaný nelíbí se mi?

 

Opatrné odmítnutí ani nepostřehneš,

ale on si svou touhu neodepře.

Snažíš se přitlačit, do vlasů mu vjedeš,

a on si nevšimne, že začíná pře.

 

Přitvrdíš, i ostatní si všimnou,

však on se neotočí vůbec za jinou.

Máš toho plné zuby a hlava Ti třeští,

mozek na dračku a srdce Ti tiše vřeští.

 

Výhrůžky a vulgarismy se bojíš použít,

ale co když nic jiného nezbyde?

Chceš navždy bez něho v klidu žít,

jenže on si v hlavě tvý ještě pobyde.

 

Svěřuješ se, alergii na něj máš,

ale na hněv nemáš tu správnou kuráž.

Ignorace vyhrává, začínáš ho však litovat,

ale on Tě prý nikdy v životě nepřestane milovat.

 

Vzdáváš vše, říkáš si, že čas to vyřeší,

asi máš pravdu, začíná povolovat.

Ať si potají pod peřinou tiše brečí

a na Tě si už nebude dovolovat.

 

Láska je cit, mezi nebem a zemí,

jako hodně zlá se však někdy jeví.