Rozchod

Když zmizela jsi mi z dohledu
Stal se ze mě kus ledu.
Chladný byl však jen povrch můj,
Ale uvnitř sopka činná.
Můj pohled byl nejistý a smutný
Kvůli hrůzám před očima.
Vidím v nich jak jsem zase sám
A lidé,které dobře znám
Lidé co mnou jen pohrdají
Teď na přátele si hrají.
Když vyslovila onu větu
Ublížila mému světu.
Bolest hlavy s časem ustává
Ale bolest v srdci tahle bolest zůstává.
Už nikdy neucítím tvoji vůni
Tvoje vlhké rty a hebké vlasy.
A tak se ptám…………
Kdo je vinen?
Snad já?
Asi………