hádání ze slov

 

jsem rovnice tvá neřešená

pro dvoje rty a dvě těla

co ke své lásce doposud

klíny svými nedospěla

 

ty umlčena jinou extází

spěcháváš do dne

a klekáš si do nocí 

nad souhrnem veličin

o dvou cizích neznámých

a já básněním zesláblý

o vodu se neprosím

jak soumrak co žádá

po hrdlo džbánu

ale tvým vínem

ústa si nesmočí

 

za slovy jen hádám

a ještě než vstanu  

posteli nevěřím

svěřím se ránu 

jaká že jsi . . .