Marnost

Přestává to býti srandou,

když zaslechneš puknutí svého srdce.

Zbývá ti na kolena padnout.

Nejdradši by jsi dal duši, kolemjdoucí smrtce.

Ve spadaném listí a v louži,

klečím... v očích slzy touhy.

Na mě dopadají deště proudy,

lesní stíny se kolem plouží.

Zoufalý skřek z niter mých,

zastrašil veškerou zvěř.

Přešel mi po tváři marný smích,

smutku běž, jen běž....