bíločerná

opadáváš jako podzim

s barevnou stužkou

ve vlasech

 

a jako kapky deště

stydneš na okapech

zimomřivě vlahá

že slova není kam

už odnášet

 

a tvé srdce je spíš

plachý hráč

když v mlžném

rouše ležíš nahá

s něžnou chvílí

na řasách

a o mínění tiché noci

nikdy nemáš strach

 

nic neprozradí

protože ostatní

už zamknuto je

v černobílých

klávesách