Mys dobrých nadějí

Jsi kapka naděje,
setřená motýlí perutí,
jež nocí mě objímá,
v přesladkém zajetí.

Zář očí jediných,
léčící rány,
stavící znovu sny,
jež byly rozprodány.

Letmý dotek anděla,
který se snesl, aby chránil,
aby srdce ze slámy,
nikdo nezapálil.

V obrovském náručí mou lásku skrýváš, v myšlenkách proudících, topím se s chutí, naslouchám a doufám, že nezmizíš.
Že nerozplyneš se s rosou, že neproměníš se v dým, že zůstaneš mě hřát..snad víc k Tobě cítím, než najevo dávám.

Snad zbytky strachu
ještě mi brání,
však i brána mého hradu pomalu padá...
Modlím se za svítání.

Abys nebyl jen klam,
nádherný sen,
jež mi ve zběsilé noci prolétl hlavou a s ránem utíká.

Z pavučin otázek, stavím si říši, z klubíčka naděje, stavím nám ráj.

Učím se uvěřit,
že existuje Tvůj tep,
jež dlouho nocí poslouchám
a učím se rozumět
....pro koho tepe a komu se dává.

Plním Tebou své sny
a plním Tebou své myšlenky,
zamykám Tě hluboko v sobě,
učím se naslouchat zpěvům duhových ptáků,
kteří léčí mě, v téhle bolavé době.

Pomalu splétám své kroky s Tvými,
pomalu začínám znovu zas snít,
pomalu začínám propadat Tvým očím,
pomalu učím se ve své sny zas uvěřit...