Svatba

To když v okolí se mlha míhá

A v pelíšku dvou milých lásky plno, jak to každé noci bývá

Když zaléhají ke spánku, ruku v ruce tváří v tváři

Těch láskyplných citů všude, hodné jasné svatozáři

Schyluje se ke dni tomu, jenž je sváže navěky

Co přiblíží je jejich cíly, jenž nyní není daleký

Byť jako přítel s přítelkyní, probudí se do rána

Večer Pan a Paní dokonalá, vkročí v krajinu neznáma

Zavážou svá srdce k sobě, slibem navždy manželským

A rozezvučí světem zvony, s hlasem čistě nebeským

O půvabu krásné Paní, vypráví nám harfy tón

Inspirován krásným hlasem, který měl i onen zvon

Jak slza tekla po tvářích, zúčastněným obřadu

Závidějíc milovaným, že dříve přišli na řadu

Že jejich svazek oddán bohem, nemá dneska obdoby

Napříč světu s nenávistí, bude trvat do doby

Než si slečna věků přijde, pro oba dva na věčnost

Však plná obav, přesvědčení, že hezčí byla skutečnost

Kdy srdce tlouklo pro to druhé a duše v jednu splynuly

Dojde nyní k pochopení, že její časy minuly

Byť smrt je faktem nesmazaným, život není na pořád

Však duše plynou nad nebesy, stále, navždy, když Princ má svojí Paní rád!