někdy po snu černobílém
za noci se probouzím
a ve tmě hledám pošetile
k sevření tvou dlaň
a u lampy tvůj plavý stín
ale nikde ho tam nevídám
na kouty tmavé narážím
a ke spánku se přemáhám
před ránem v tichu rozechvělém
už vzdálený těm představám
že nestačila by nám chvíle
ani ta nejdelší co znám
protože ve tvém hlase
ve tvých očích
ve tvých vlasech
ve tvých bocích
ve tvé kráse
ve tvých krocích
jako z čisté vody
pramení má láska
plná krátkých slov
a ukrývaná
přede všemi
protože den i noc
má něco z tebe
a ve tvých rukách
odráží se možná
všechny linky nebe
a těžko na tom
něco změním
už tvá vůně
je mi potěšením