jen co jsem tě v letu chytil
jak list papíru hořela jsi
v očích plno černé tmy
líbal jsem tvé dlouhé vlasy
a měsíc nocí plul a svítil
aby něco ze tvé krásy
před sebou samým zachránil
tak končily nám dny a noci
rána střídala se s večery
a v objetí těl noci s dny
po hlase pak poznal jsem to
a tvým rozchodům nebránil
jak slabý oheň uhasla jsi
a v očích měla černo tmy
ale já na smutek nečekal
na těžké chvíle odvety
a zůstal jsem už nevěrný
každé noci z mnoha příštích
lapený v těch tenkých sítích
několika ženských slov