sevřená víčka

po dráždivém milování

za sevřenými víčky

zůstává vypáraný svět

a noc v nich tichá nevěrná

jak šmouha na skle

slepnoucího zrcadla

až ke křivce boků

odkrytá máš záda

popadáš sotva dech

a hladkým tělem laskáš

světlo tenké svíčky

zmlklé ve zpověď

se zavřenými víčky

nevěrně čistí samotnou nocí 

čekáme na rojení hvězd

na posvěcení lásky   

co brát si nebo dávat

na přikloněných rtech