Samota

Tak jak se noc se dnem sbíhá

Jak se v mysli smutek míhá

Slze kape z tváře níže

A mezi námi tvoří mříže

Vzdálenost a osamění

Spolu s časem, jenž se mění

Na depresi, která drásá

Smutnou mysl, v které krása

Tvojí tváři vrývá žár

A ví, že jsem vždycky stál

Po Tvém boku, blízko Tebe

Však samota mne nyní zebe

A proklíná mne temno noci

Že jsem světlu ku pomoci

Světlu lampy v pokoji

Kde básník píše příběhy

O samotě bezcenné

A netečnosti necenné

Příběh prince bez princezny

A smutné noci zkreslené!