pod opary modrých dálek
zpaměti si v hlavě opakuji
co všechno je a není láska
než se polonahá objevíš
jak bojovnice z dívčích válek
mezi šustivými palicemi kukuřic
a tvé křivky zavlní se
tvary které berou klid
v dozrávajícím prašném poli
kde slova nejsou žádný štít
a když verše po mně nechceš
vášeň snadno probudí se
už na očích ti poznám jistě
s čím přicházíš mě potěšit …
a dodnes vidím kukuřičné pole
když na tebe si vzpomenu
na lásku která měla trochu bolet
a tvého hlasu slyším ozvěnu
být bojovnicí a kopí míti z kukuřičných plev
a do všech cév pak dolít polonahotu
pro křivky Venušiny
pro mužské války
pro neklid nespící na pelesti
pro neřest i chtíč
pro lásku
dozrávat v tom prašném poli
veršování
07.12.2014 09:26:10 | básněnka
a pro tyhle války se muži stříhají a holí
a i když mnoho viděli a znají
myslí na to bez ustání
s přáním ať to bolí
07.12.2014 19:23:04 | josuatree
jsou lásky a taky láskyboly
ať už se muží holí
a nebo ne...
07.12.2014 19:41:24 | básněnka
a tak to asi zůstane
07.12.2014 19:57:32 | josuatree
mám tvý básně o lásce ráda
je v nich ten pocit
trochu zmaru
a zahalím se do nich
jak do oparu
a každý ráno budu se bít za kukuřici
a vezmu taky hrách
jen na zdi jej nebudu asi házet
raději do slov jej budu sázet
snad pro tu barvu zelenou
nadějí
07.12.2014 20:01:11 | básněnka