Portrét

Namaluju ti obraz kopretin
s tvým profilem na plátno
a na ruku náramek z květin
má nejmilovanější, dívko Diano.
Rozčešeš si svoje dlouhé vlasy,
co ti padaj na záda a na šíji,
a pak je svážeš zpět do drdolu asi,
po tomz toho už tolik chlapi nešílí.

Namaluju tvá obnažená ramena
a bílé letní šaty co máš na těle.
Tebe sedící zahalují tvá kolena
a nohy jen pro oči tvého přítele.
Jsi vyšňořená jak na večerní ples,
bez závoje pro nevěstu to neprojde.
Každý muž, co tě spatří by sotva hles,
než pro tebe tvůj vyvolený nedojde.

Je to portrét věnovaný jen pro tebe,
dárek, co pošťák doručí ti včas.
Možná je to iluze volající do nebe,
pořad, co vysílali v televizi dneska zas.
Odložím uhel, výtvor je již hotový,
malovaný snad nejen pro svou milou
nebo do galerie určený, kdo to ví?
Kdo ví, co se skrývá uvnitř za tou vílou?

Ještě utopím ho do různých odstínů
a odhalí dámské náladové nitro;
do barev květů orchideí, leknínů,
do blankytu oslovující ti "Dobré jitro."
Malbu, u které můžeš dlouho snít,
si s ní můžeš doma dělat co chceš.
Já už musím z ateliéru ven odejít,
snad si ten dárek s sebou vezmeš.

Mám jich tu v místnosti mnohem víc,
vystihují roztodivné lidské duše,
portréty, různé akty, není jich na tisíc,
ukazují čas, jak nám tak rychle kluše.

Namaluju svůj portrét...


Věnováno všem ženám, které budou muže věčně inspirovat, a bez nichž by byl náš život prázdný;

mé mamce a bratru Lukášovi, aby dál směle malovali a nezahodili svůj vrozený talent do koše.



(Test je z větší míry zkonstruoán na melodii písně Jarka Nohavici: Starý můž)

Autor
Též zvaný pod pseud: J. K. Lister