Deficit

Měl jsem přání, měl jsem sen, měl jsem Paní, neřek‘ jsem

Že její oči, zázračné, mne nutí mluvit – zázračně

Že její úsměv, její smích, mne hladí ústně, ve dveřích

Že srdce prosté, v skromnosti, září prostě, skromností

Neřekl jsem spoustu věcí, nevyřkl jsem spousty slov

Že pro myšlenky hlava klecí, a ty myšlenky - bez osnov

Nenapsal jsem ani dopis, který by měl jasně říct

Že pokud někdy oči sklopíš, ruce mé jdou Tobě vstříc

Že pokud kapou slzy z očí, pokud kapou do dlaní

Kolem Tebe vše se točí, srdce mé je na dlani

Nezpíval jsem Tobě píseň, v rytmu lásky na špici

Bez Tebe však poznám tíseň, jsem spíše písní tesknící

A nevolal Ti celou nocí, napříč vzdoru půlnoci

A nemaloval obraz moci, kde byly kouzla bez mocí

Ty jsi přeci se mnou proto, že miluji Tě a Ty zas mne

Nemusím Ti říkat lásko, to co ostatním je tajemné

Mlčím dlouho, mlčím dál

Jen ty umíš slyšet vše, i to co jsem neříkal

Miluješ má planá slova, Miluješ můj tichý křik

Miluješ mne, nejsi snová, Miluješ mne – žádný trik

Miluješ mne pro ty chvíle, kdy tiše šeptám tobě jen

Že s Tebou najdu všechny cíle, že s Tebou žiju krásný sen

Milujem se nejvíc z lidí, milujem se nadevše

A když Tě oči moje vidí, nejsou chvíle pro verše

Když Tě oči moje vidí, myslí pouze na ten cit

Za který se lidé stydí, a to je ten deficit!