když se na mě díváš
když se na mě díváš
přestaň se tak na mě dívat
že nechceš nic a možná chceš
přede mnou svá slova skrýváš
a pokaždé mi utečeš
a jako bys mě chtěla týrat
už nemůžeš být krásnější
když o lásce si něco zpíváš
tvé pohledy jsou jasnější
a do úplňku noc jen zbývá
po tvém těle hladovím
chytím ti v letu netopýra
na cokoli ti odpovím
tak přestaň mě už holka svírat
a odpustím ti každou lež
když se na mě takhle díváš
zešílel bych tomu věř
Komentáře (11)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
..opravdu moc hezká...
22.12.2014 21:07:38 | bogen
díky, spíš taková rychlovka ...
22.12.2014 21:24:13 | josuatree
..ty jsou intuitivně nejlepší...:-)
22.12.2014 21:29:25 | bogen
když máš zrovna slinu na ty přesný slova tak jo, souhlasím, ale stalo se mi jen párkrát, že jsem napsal celou v kuse za pár minut ... a vůbec nejjednodušší je psát surrealistický texty - sedneš a jedeš, to zas taková frajeřina není , někdy je taky píšu, ale časem je to docela nudný ...
22.12.2014 21:37:20 | josuatree
...já dám hodně na obsah toho co píši,samo surreal.chrlení slov mě nebaví...takže když je inspirace,tak jsem v tranzu a píše se to napůl intuitivně samo...:-))) a velmi rychle!(a pak to dlouho zkoumám a učesávám...) :-)
22.12.2014 21:45:54 | bogen
tak to já spíš projdu nápady a zapsaný útržky a snažím se z toho něco dát dohromady, někdy to jde rychle, někdy pomalu. Před lety, kdy jsem dával dohromady věci na svoje stránky a sepsal i pár sbírek, jsem skoro denně psával tři až pět čísel, zdá se, že je ta doba pryč :-)
22.12.2014 23:06:04 | josuatree
...denně jsem nikdy nepsal a dokonce pár let nenapsal nic...prostě čekám na chut na nějaké téma něco napsat a správnou náladu (či jak se říká inspiraci) a pak to jde samo...kouknul jsem na tvé stránky a moc pěkný :-)
23.12.2014 16:20:14 | bogen
prej stůněš
skrytá studna
a tiše se díváš
malinko bludička bludná
že prej mně chceš
tak jako já tebe
červená čapka
padá sníh z bílýho nebe
hraje nám klavír
černobílejch not
vyzul tě práh ze smutnejch bot?
já náruč otevřela
o překot...
22.12.2014 14:02:37 | básněnka
ale nevím co bys chtěla
do mraků stoupáš
z ptačího peří
a z touhy tak dlouhá věž
zamknutá jsou naše těla
a ztracen je i klíč
kterými je otevřeš
22.12.2014 20:50:50 | josuatree