Probdělé noci se špetkou toho, co kdysi bývalo...
Probdělé noci se špetkou toho, co kdysi bývalo...
Anotace: Duše trpí vlastním vědomím...
Oči zabodlé ve stropě
zející spánek, který
asi ani dnes nepříjde
k mému odproštění od
chladných hlubokých hlasů.
Rozpuštěné vlasy trochu
zacuchané rozprostřu
na polštáří, aby je měsíc
svitem jako hřebenem
učesal a mohl odejít.
Stále nemohu usnout,
pořád na to myslím, na
tu krutou pravdu bez
sebemenších hranic a
bez úsvitu hvězd.
Autor Laven De Brig, 26.12.2014
Přečteno 569x
Tipy 14
Poslední tipující: boruvka175, Divíšek., Donutkaa, Malá mořská víla, Zasněný básník, adaj, jitoush, Amonasr, tato22, rendus, ...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Muzu se zeptat co je to "vlasa"? Cituji:
k mému odproštění od
chladné tmavé vlasy.
Dyt je to slatanina. Nema to vubec smysl. Vim ze nemusi byt vse epicke, ale co je moc... a obraty typu az ti mesic ucese hrivu, bile ticho atd. se to nezachrani :( drzim palce at se to zlepsi ;) PS:Nezlob se, jen to tak proste citim.
30.12.2014 10:25:54 | Morýš