docela obyčejný příběh

 

trochu pozdní ráno bylo

do kterého drobně mží

a vítr češe řídká oblaka

 

celé týdny býval s ní

u řeky kde náhodou se potkali

za jednoho z horkých dní

 

hřálo ještě letní slunce

a voda teplá tak se koupali

a hra očí zase končila polibkem

 

ale před večerem zatáhlo se

a hromy práskaly oblohou

bál se že už to neřekne

 

sotva že doběhli domů

se smíchem sušili věci

jako mokré oběšence

 

a když po čaji setmělo se

jako když zatáhneš oponu

zůstali spolu poprvé sami

 

na nebi žádné hvězdy

ale spánek se jim vyhýbal

a to ráno bylo zvláštně jiné

 

leželi tiše vedle sebe

i když barev lásky ještě neznalí

dokola dávali si čisté nebe

 

a vášnivě se přitom líbali...