Srdce básníka
Ach, jak velké je srdce básníka!
Každý den pro jinou ženu hoří
do časů dávných ve snech utíká
co spálil, chtěl by znovu prožít
Opona padá, rudé slunce hasne
Villonovy verše bijí na poplach
tak se ještě jednou, dvakrát spasme
než se naše těla promilují v prach