Už nikdy víc

Stíny nad hladinou toho jezera snů.
Vše se rozplynulo, dám sbohem nápadům.
Už nikdy víc nebudu se smát,
tebe hřát a tebe se ptát:
Co je láska a co je stesk?
Co znamená v tvých očích lesk?
Dám sbohem těm dnům,
kdy řadil jsem se k básníkům.
Kdy psal jsem jenom pro tebe.
Oči veselé, však srdce z kamene.
Mýlil jsem se, když jsem řek,
že nebojím se překážek.
Že tvoje srdce uchvátím,
že doženu tě k závratím.
Tak sbohem říkám, moje milá.
Má snaha prostě nepřežila,
když tvé ano zmizelo
ve rtech chlapce jiného.