smích mraků

Smutek vyčerpává sílu,

uvnitř vždy však trocha zbude,

ale jestli dost to bude

na úsměv ve tváři, nevím.

Chtěl jsem domov,

objetí těch rukou,

pár hezkých slov.

chtěl jsem tu blízkost.

Vědomí té blízkosti

však mizí v mlze,

když déšť který je smíchem mraků

padá na hlavu mou.

Jak pára mizí ve stejné mlze,

kde setká se s tou blízkostí

však já zůstávám stát.

Smích je těžký,

úsměv neznám,

ale hledám a hledat budu

cestu k sobě...

vždy a už napořád.