Dar od svíce

Ta svíce nám darovala víc,
než jsme si dali sami.
Neviděli by jsme nic,
kdyby tu nebyla s námi.

Díky ní známe své tváře,
a zamilovali jsme se na první pohled.
Když ve tvých očích byl odraz její záře,
vteřina byla dlouhá jako sto let.

Jsem šťastný, ale zároveň mám strach,
stále tě vidím a stále tě miluji,
ale z té svíce jednou zbude pouhý prach,
a já nevím, jak dobře si tě pamatuji.

A až ta svíce zhasne a její záře zmizí,
slib, že se mě budeš aspoň dotýkat.
Ať si nikdy nejsme cizí,
ať tě stále slyším se smát.