Láskou k tobě šílím,
blázním, blouzním...
Kde se vzal ten cit?
Nechala jsem se polapit,
uvěznit, trýznit...
Život je krásný,
když jsme dva.
Pak ale zmizíš
a já žiju dál.
Předstírám, umírám...
Jsi kat máho rozumu.
Jsi vrah mého srdce.
Přitom jsi láska.
Má to tak být?
Nebo mám prozřít?
Oči otevřít?
Jen si děvče užívej, dokud je to krásný. Někdy, když spadnou ty růžový brejle člověk bývá i nemile překvapen. Ale báseň jsi napsala krásně. :O)
18.01.2015 18:24:29 | Tichá meluzína