Zdál se mi sen.
Seděla jsem u stolu a pila bílou kávu.
Bylo ráno.
Venku mezi stromy se plazila těžká mlha.
Naproti mě seděl člověk.
Však do tváře jsem mu neviděla.
Místo ní měl stejnou mlhu jako v lese.
Čekala jsem až se mlha rozplyne.
Bylo mi krásně.
Měla jsem pocit štěstí a lásky.
Neznámý pil kávu z modrého hrnku.
Hlídala jsem mlhu z okna.
Netrpělivě jsem čekala.
Bylo mi krásně.
Mlha se začala rozplývat.
Já se ale bála podívat do jeho tváře.
Mlha se rozplynula úplně.
Pomalu jsem se otočila.
Dívala jsem se do Tvých očí.
Tak laskavých a klidných.
Bylo mi krásně.
něčím mě to zaujalo, tak jsem četl dál. ten text ale na můj vkus nepřekračuje svůj stín a nevyužívá potenciál, který by asi mohl mít. ale i tak dobrý.
20.01.2015 11:30:05 | CoT
Děkuji :) Jsem začátečník, učím se používat slova, formulovat myšlenky do básně. Jde to pomalu, otevřít se úplně.
20.01.2015 11:32:13 | Iwionne
to ti věřím. kdo takhle nezačínal. v umění stačí, když si nikdy nenecháš vnutit cizí (byť třeba dobře míněné) myšlenky a dojdeš si k nim třeba časem sama, pokud jsou pro tebe správné. a rádo se stalo :)
20.01.2015 11:35:12 | CoT
To je přesně můj názor. Musí to být vždy jen moje slova. Z mé hlavy. Napsané do básně tak, jak já chci :) Hezký den přeji :)
20.01.2015 11:38:47 | Iwionne