jako džbán vody
den se naplnil
nad slovy zkamenělí
osaměli jsme
snad ještě
máme si co říct
možná jsem byl
jen hluchý slepý
a neposlouchal
tvoje slova …
už vlastně ani nevím
dlouho necítil jsem
ve tvém hlase lásku
dlouho tě nemiloval ...
ale najednou si vzpomínám
tvá odpověď mě drásá
a škrtí jako odvinutý provaz
a tak volným pádem
zase klesám
tam kde bylo
včera
v ruce klíče
abych tiše
mohl odejít
hlavně že nejsou opilé
ty džbány rozmilé
že přetečou
a nebo drolí střepy
a co má být
slova mají žít
a slyšitelnost zdá se nezmírá na oubytě
jsou lásky
milování
nitě...
25.01.2015 16:01:38 | básněnka
je to zvláštní.. nacházíme se, milujeme a odchází ten dojem ... nesnadné je odejít ještě víc "odejít"...
22.01.2015 00:13:16 | zelená víla