Chybíš mi, chybíš, po celý den i noc,
myslím jen na Tebe, víc než moc.
Dnešek, mám pocit, že ani neskončí,
a smrtelný čardáš si se mnou zatančí.
A zítřek, to snad bude můj konec,
zdáli slyším pohřební zvonec.
Nemohu dýchat, nemohu spát, nemohu žít,
nemohu bez Tebe, nemohu být.
Myslím doma, myslím v práci, stále jen na Tebe,
dám půl království tomu, kdo vyléčit mne dovede.
Tvůj úsměv, Tvé oči, Tvá tvář,
toť světlo mého života, v temné noci polární zář.
Už nechci v noci sám se budívat,
chci Tě každé ráno vedle sebe mívat.
Chci Tě láskou celou sníst,
chci si Tě schovat do tajemných, nikdy neobjevených, této planety míst.
St,Vítej u nas na Literu!
Neboj se vyjádřit své city nahlas, přeji hodně štěstí :)
26.01.2015 10:04:30 | ta.cupka.
Toto není tvoje první báseň. Je napsaná tak živě, že by i slza ukápla. Rozchod s milovanou osobou - to bolí. Věřím, že jsi našel pro svou lásku místo, třeba i ve vesmíru ... RR napsal "Každý z nás máme v sobě takový malý hřbitov těch, které jsme milovali."
25.01.2015 23:34:38 | VEDz RVAHEs
Vítám Tě na Literu :)
Na prvotinu to je celkem pěkná báseň, ikdyž já osobně bych některé verše poskládala trochu jinak (pro lepší plynulost četby třeba)
Například: "Myslím doma, myslím v práci, stále jen na Tebe"
bych napsala stále jenom na Tebe
(lépe se při četbě překlene)
Doufám ale že je určena i nějaké konkrétní ženě která ji bude číst/která ji uslyší ;)
25.01.2015 23:23:09 | Lioness