BEZEJMENNÁ

Až se Ti jednou stane,
že spíš lví hřívu necháš spát,
pak nikdy mi neříkej pane
a jdi raději malovat.

Tam utrpení umírá a láska vzkvétá,
kde štětcem táhneme v dál,
tam není třeba jediná věta,
nic,
čeho by ses bál.

Nemusíš umět měřit
a přece maluješ,
stačí uvěřit
a hned se raduješ.

Je to jako jemný vánek při východu slunce,
jako sladký spánek dítěte,
ta radost září v každé buňce,
nikdy se nespletete.

Sluncem zahalená duše,
bude nám líp,
teď cítíme se suše,
ne...
není to vtip.

Ta realita možná je,
když uvěřím,
že nikdo si s námi nehraje.

Pastel a tuš?
tak to zkus!

Kombinace neotřelá,
třeba bude fungovat,
hudba v srdci krásně znělá,
tak už pojďme ma/ilovat.