Světlo

Víš...
Jednou bych si přála, abys prohlédl až na dno mne samé,
do mého nitra,
viděl to světlo ve mně.

Abys mi chtěl udělat radost a chtěl poznat,
co mám zde na světě ráda.
Potom bych ti to světlo určitě ukázala.
Bohužel se nějak míjíme v tmavých chodbách,
je to čas, který nemáme,
tak stále padáme,
srážíme se navzájem.

K čemu mi je milovat,
ležím vedle tebe a cítím se prázdná.
Necítím v sobě radost, necítím tam štěstí.

Jen padám ...
A už ani nevím, zda mi zbývá touha.
Chtěla bych plakat nad svou neschopností,
chtěla bych plakat nad tvou neschopností,
ale nějak mi nezbyly slzy na novou lásku.