není to až tak dávno ...

 

není to až tak dávno

snad proto občas cítim

na kůži její obtisknutý ret

a lákavý závan růží

s vůní co měla ve vlasech

ale říkám si to bude dobrý

není žádný snad a žádný kdyby

na chvíli tam a zase zpět

jak útěk a návrat do hry

která trvala tolik let

až po hořké ticho prohry

v šupinách kluzké ryby

a na patře se stále táhnou

slova hustá jako med

šťáva z nedozrálých hroznů

a z mnoha nenapsaných vět

téhle převrácené lásky . . .

 

nestál jsem ti nikdy za to

ale pořád jsem tady zlato

s další jizvou ale jsem

a jestli si na mě někdy vzpomeneš

všechno si znova vybav

ty chvíle to šumění  místa

a přesně ta slova která nejednou

jsem říkal bez lásky i s láskou

i když jsem vlastně věděl

že skoro ve všem lžeš

 

že pro tebe jsem nikdo

kterým jsem taky zůstal