on..a já

Světlo mě ničí.
Světlo mě polyká.
Zhasíná svíčky,
do tmy mě zamyká.

Slunce když vychází,
záře jde z obzoru.
Světlo mě sleduje.
Drží mě v dozoru.

Paprsek světla
zpod dveří vychází.
Křičím - on neslyší,
daleko zachází.

Dík cestě trnité,
nohy má od krve.
Sedřené, bolavé
není to poprvé.

Ničím ho, ničím se,
ničím nás oba.
Nechci spát - nechci bdít,
nemám již slova.

Poprvé - naposled.
- Stejně to neskončí.
Přijde zas, promluví,
jiskřička přeskočí.

Z jiskřičky maliné
vyroste plamínek.
Srdce mi pohladí
jak vlasů pramínek.

Tenhleten požár
je jako slunce svit.
Slzami zalévám,
co nejde uhasit.

I když to zastavíš,
stejně to nepoznám.
To co máš na srdci,
v tom se už nevyznám.

S posledním plamínkem,
poslední slzička.
Skutečně konec je?
Kde byla chybička?