Až na konec světa

Chtěl sem lásku hledat,
nemůžu jen doma čekat,
třeba na konec světa se vydat,
kdo ví, kde ji můžu čekat.

Daleká cesta mě nevadí,
vždyť naděje mě pohání.

Loukou nekonečnou sem šel,
krásnou růži uviděl, a k ní šel.

Růže mluví hlasem laskavým,
jsem ráda, že jsi přišel,
že jsi mě našel,
čekám tu na tebe,
však musíš dál,
já nejsem tvé cesty cíl.

Stepí nekonečnou sem šel,
z dálky krásný strom uviděl,
a k němu šel.

Strom mluví hlasem vznešeným,
jsem rád, že jsi přišel,
že jsi mě našel,
čekám tu na tebe,
však musíš dál,
já nejsem tvé cesty cíl.

Zemí hor a skal sem šel,
až kraj světa uviděl,
nad tou krásou bych pěl.

Tam na skále dům uviděl,
a k němu šel.

Dům mluví hlasem důstojným,
jsem rád, že jsi přišel,
že jsi mě našel,
čekám tu na tebe,
tady je tvé cesty cíl.

Nevěřím tomu,
udělal sem radost růži, stromu,
i tomuhle domu,
to sem na světě jen kvůli tomu,
mě stále něco chybí k tomu.

Kde je ta láska,
tu jsem hlavně hledal,
až na konec světa se vydal.

Asi sem šel jinak než sem měl,
snad sem příliš lásku chtěl,
snad sem ji potkal, ale neviděl.

Zklamán, odpočívám a čekám,
než naberu síly a dál se vydám.

Do dálek se dívám,
na růži a strom vzpomínám,
jestli se za nimi podívám.

Pak jak zázrak se objeví,
dívka jak z mých snů, přichází.

Mluví s citem kouzelným,
hlasem radostným,
jsem ráda, že jsi přišel,
že jsi mě našel,
čekám tu na tebe,
já sem tvé cesty cíl...