Promiň

Promiň, nechtěl jsem Tvé city zranit,

Tvou duši, Tvé srdce si podmanit.

 

Jsi čistá jak padlý sníh,

já ležel bych u nohou Tvých.

 

Jsi Slunce mého života,

jež jen díky Tobě rozkvétá.

 

Jsi něžná jak vánek, jak vítr v poli,

ztratit Tě moc bolí.

 

Jsi jak vlčí máky,

výjimečná a uhrančivá taky.

 

Jsi ta nejkrásnější růže,

miluj mě, stáhni třeba i z kůže.

 

Už vím, že slovo je jak šíp, jak dýka,

a za chyby se pyká.

 

Tak promiň, jestli můžeš,

má jediná navždy budeš.