Prší

Prší.
Tvůj obličej nepoznávám,
na úsměv je příliš brzy.
A jen těžko rozpoznávám,
co je déšť a co tvé slzy.

Prší.
Naposledy hladím tvář,
kterou sem dříve miloval.
Dřív si byla můj snář,
kterým sem rád listoval.

Prší.
,,Má múza navždy odchází."
Tak by se to říci dalo.
Možná až teď mi dochází,
co se to vlastně stalo.

Prší.
Pevně svírám ruce tvé,
hledíce přitom na nebe.
Zraňuji tak city své,
že budu žít bez tebe.

Prší.
Vzpomínej, ale bez hněvu,
vždyť se můžeš smát.
Snad i já se dočkám úsměvu,
který mám tak moc rád.

Prší.
A já se s tebou loučím,
za vše ti děkuji moc.
Poslední slova říci zkouším:
,,Sbohem a dobrou noc."

...

,,..a hele, duha!.."