čarovné

Slunce
Ti půjčilo
řemínky,
abys neztratila
své srdce

a zabarvilo
nádherně
poklady
stromu Tvého,

něha si dala
dnes lázen
v chladivém
blankytu
očí Tvých

a řada
třpytivých perel
je pro mne
největší
odměnou,

dotknu se
myšlenkou zlehka,
aby se víla má
nerozplynula
zcela

a sval svůj
tlukoucí
do dlaní
jí
vložím,

každou vteřinu
převážím
stokrát
na miskách času

pak zaplním
v prsou svých
prázdné místo
Tvým pohledem...