Právě ona je symbolem mého jara,
v bouři, větru, jedna z mála.
Rozvíjí se a stále kvete,
žádný vichr ji ne smete.
Voní vůní omamnou,
láskou je mou tajemnou.
Slunce mého života,
myslí mou se proplétá.
Snad ani mráz ji nespálí,
obdivuji ji stále, pořád, z povzdálí.
Je to snad ta sněženka,
či má pouhá domněnka?
Nebo zas, pletou se mi písmenka?